21. 3. 2002

Takže. Koncem února (přesně 22.-25.) se Hout zúčastnil streetově laděnýho roadtripu do německejch hal. Vše pořádal Viktor Plas, českej streetovej odlskooler, myslim, že není potřeba ho nikomu zvlášť představovat. Sice se mu to trochu vymklo z ruky, ale přesto zaslouží velkej respekt a uznání, že se vůbec něco dělo. Takovejchle lidí je totiž fakt hodně, hodně málo. Sraz byl v pátek v 10 v Praze na Jiřáku. Dofrčel sem tam Trábkem s Mošničem asi vo půle. Když sme vylezli z auta, zjistili sme, že je kosa jak v Rusku, fakt dost hnusná vlezlá kosa. Na Jiřáku si už kempoval na lavičce Štěpán Herink, zmrzlej na kost. Štěpán je hustej dirtař, tak sme si hned zanadávali proč že nejedem do Berlína, kde je prej hala asi s 50 trailsama. Asi ve 9.45 se začli vobjevovat další lidi s kolama, dokonce i Mara Černej, což mě potěšilo, protože to byl se mnou jedinej bikrosák.

První nářez se konal těsně před desátou, kdy dorazil vysněnej neoplánek. Von to vlastně nebyl neoplanek, ale na dnešní poměry dost oldskoolová karosa ve výborným stavu akorát s menšíma drobnostma jako třeba vzadu u blatníku asi 10 cm díra až dovnitř, pak to taky netopilo a zapomenout nesmím na bordel jak svině. Kapitola sama o sobě je vlastní posádka autobusu. Tedy řidič + asi dalších 6 lidí. Ze začátku se mi zdáli takový trochu jiný, ale ještě sem tomu nevěnoval tolik pozornosti, ještě sem nevěděl... Zhruba v půl 11 sme už byli všichni nakempovaný v autobuse. Muselo se ale ještě čekat až dorazí Kamil Feifer- naše doprovodný vozidlo. Ten dorazil asi v 11 a to už sem začínal bejt trochu napruzenej, že se ještě nejede. Naštěstí po 11 se dal autobus do pohybu. Cíl byly Drážďany. Ujeli sme asi 20 m na couvačku a trefili taxika. Měl to jen trochu škrábnutý, takže to 500 Kč spravilo a jeli sme dál. Těsně za Prahou si veselá posádka autobusu v klidu ubalila špeka, narazila vodku a včetně řidiče si kalili a pohulovali špeka za špekem. To už sem začínal zbystřovat, kdo že nás to vlastně veze. 

Jak sme se vzdalovali vod Prahy, začínalo bejt hnusnějc a hnusnějc až z toho byla docela slušná sněhová vánice, na silnici 5 cm sněhu. Řidič tomu však nevěnoval tolik pozornosti, takže sme to někde u Děčína napálili do stojící tatrovky. Že prej to jelo jak po ledě, no ale já nevim, zdálo se mi, že brzdil až tak 10m vod ní. Následkem toho byla rozbitá maska a proraženej chladič. V tu chvíli Viktor (a nejenom von) dost znervózněl. Bylo nám jasný, že jestli daj řidičovi dejchnout, tak sme dojeli. 

Já s Marou sme už vymejšleli plán, jak sednem na vlak (vedle bylo nádraží) a povalíme do Prahy. Tam Mara vezme jeho Sierru a uděláme si roadtrip sami. Naštěstí byli místní policemani velmi v klidu (???) a uvěřili, že se to nedalo ubrzdit a nechali nás bejt. Průser byl s tím chladičem, Viktor se dohod (co mu taky jinýho zbejvalo), že to pojedem opravit asi 50 km zpátky do Roudnice nad Labem.

 Tam sme dorazili až k večeru a kolektivně sme se sebrali a šli sme zapít a probrat první den WRT do hospošky. Autobus byl rozchozenej asi v 23 hodin, tak sme se do něj přesunuli a pokračovali v kalení z vlastních zásob. Řidič už jel s velkým respektem o poznání opatrnějc, atak sme dorazili do Drážďan bez vážnějších problémů. Dokonce i halu sme našli docela v pohodě. Asi ve 4 ráno sme se odebrali po náročným dnu ke spánku. Vzhledem k vykalenosti nebyl problém i v hodně stísněnejch podmínkách usnout. Možná kecám moc vo věcech vokolo, ale byl to fakt zážitek jak svině a abyste měli představu votom, jakej tenhle trip byl, nemůžu to vynechat.

Další den začínal asi už v půl 9, přece jen chcaní je chcaní, no a pak znova usnout v tom bordelu bylo jen pro silný povahy, takže sme radši šli ještě trochu vymotaný z kalenice vočumovat halu. Otvírala až ve 12, takže sme se museli pár hodin ňák zabavit. S Márou sme to vyřešili vejletem najít ňákou benzínku nebo něco kde by se dal hodit kabel, protože vedle haly byl jenom jeden toitoi, kterej tam už asi pár roků stál... Když sme dorazili zpátky, byla už hala votevřená a všichni už nadrženě jezdili. Tak sem si dal v klídku dohromady hapinu a šel to skouknout. 

Hala byla docela slušná, na český poměry bez konkurence. Sice docela malá, ale byl tam průměrnej funbox, mini, spine a spousta rádiusů. Hned mi padl do oka funbox (co jinýho bych tam taky já bikrosák zvyklej na trailsy moh vyvádět). První polet vůbec, co sem si všim, byl Štěpán Herink. Co sem byl v hale jel na funbox dvakrát: čistá 360, superman seatgrab. Hej, whats up??? Asi 10 minut sem tam tuhle prasečinu rozkoukával, než sem byl vůbec schopnej začít jezdit. 

Nejdřív sem si jen tak poskákával, zkoušel jak to kope a vokoukával vostatní. Dával sem si tam nenáročný věci, nofooty, xupy, toboggany a podobně. Párkrát sem zkoušel nofoot onehand, ale ňák to nebylo vono, tak sem to vzdal. Další kdo začal hustě diktovat byl Ondra Moudrý. Tenhle mně do tý doby neznámej typ z Plzně si tam poslal nofoot cancan, nothing a největší prasečinu onehander nofoot cancan všechno na jednu stranu, z čehož sem nejenom já nechápal. Zkoušel taky 360, ale dost se u ní štípal. Po pořádný vopici se taky začínal rozkoukávat Viktor Plas. Říkal, že se mu furt točí hlava a že může skákat jen 360 a tak tam motal jednu za druhou. Ostatní týpci taky nejezdili špatně, ale mic výraznýho neposlali. Já sem začal pilovat 360 a pořád mi to ňák nešlo. Chodil sem furt hrozně na předek a dost sem se štípal. Asi po dvou hodinách štípání se a nadávání sem ji tam konečně dal a pak už tam šli jak po másle v klídku až do sjezdu. Měl sem z toho samozřejmě radost, protože 360 je prostě nejlepší. Hustej trik si dal taky Tomáš Moravec- asi desetimetrovej double peger grind onefootcancan z rádiusu přes dveře, fakt slušnej. Po delší pauze se vobjevil opět Štěpán Herink- a že de zkusit superman indian a samozřejmě ho tam hned na poprvý poslal a vodjel!!! (mimochodem Štěpán neumí nofoot cancan (???)) Když si ho dal asi popátý, řek "Hmm, no uvidíme" a rozjel se a dal tam superman seatgrab indian. Sice ho nevodjel a rozsekal se, ale stejně těžce nejhustší trik. Štěpán se samozřejmě voklepal a jel znova a znova, až sme to už s Marou vůbec nechápali, protože dával fakt hustý rakve, no a asi na pošestý ho vrátil, vodjel a byl fakt nejvíc navýši. Mimochodem je to nejhustší terminátor jakýho znám, protože jezdí bez chráničům, posbírá se z rakve jak svině a de znova, seš fakt hustej Štěpáne. 

K večeru dorazil taky Feifer s Pánčusem. Byli v Chemnitzu, že prej dost vo ničem. Měl sem docela radost, že se vobjevili, protože se dal vočekávat hustej diktát. Ten taky přišel, ale čekal sem víc. Pánčus jezdil totiž skoro pořád jen v mini a Feifer taky a to mě tolik nebere a ani neříká. Dávali si tam třeba tailtap to barspin, fufanu, různý manuály a tak. Kamil tam taky loupnul barspin přes spine, což je dost hustý. Na chvíli se přesunuli i na funbík. Pánčus si dával svoji klasiku, takže nářez jak svině typu onehander nofoot cancan, suicide, nothing, barspin a asi na potřetí 360. Kamil diktoval rovněž převelice. Dal si 360, pěknej nofoot cancan, turndown, suicide a velmi slušnej nothing (lehce do superman nohand). Přidal se k nim ještě Štěpán s 360 onehand, suicidem a podobně a fakt se bylo na co dívat. Pak přišla past jak svině pro Tomáše Moravce. Dával si onehand na quatru a ňák neustál dopad. Byla z toho rakev a zlomená noha. Tomáš, aby toho nebylo málo, neměl pojištění, takže musel do Čech. Naštěstí ho vzal Kamil Feifer do Prahy, dík zato Kamile. Po týhle studený sprše se už nikomu do žádnýho velkýho diktování nechtělo, za zmínku stojí jen Viktorův turndown. Večer sem už kolo zatáhnul a s vínem v ruce sem čekal, jestli se neobjeví ňákej místní rider. Mé očekávání se nenaplnilo, takže sme to asi v 11 zatáhli. Další den měla hala zavřeno, což byla taky pěkná past. Tak sme se sbalili a motali se ještě v noci ven z Drážďan. Nakonec sme za kosy jak svině nocovali na parkovišti na dálnici vedle Drážďan. Zapomenout ještě nesmím na naší posádku. Ti celej den taky nelenili a přes místní sk8ters si sehnali dealera, aby se náhodou nenudili. Pokoukopili si 4,5 gramce čokolády a dohadovali se taky vo koksu, ale to už bych možná kecal. Celkově byla sobota den velmi vydařený, poježdění výborný a tak.

Na neděli byl (ne)připravenej Plauen, asi 120 km vod Drážďan. Ráno sme si dali s Marou jako jediní vočistu, tedy za 1,5 Eura sprchu. Musím říct, že to byl vopravdu výbornej pocit po dvou dnech v tom špinavým, smradlavým autobuse, navíc se spaním na zemi. Jen tak mimochodem nemůžu opomenout se zmínit, jak to v něm po dvou nocích vypadalo. Samozřejmě všude špíny jak prase, to je jasný, ale třeba v uličce se válelo 13 plechovek vod piva, asi deset flašek vod piva (počítal sem to), v tom 3 flašky vod vína a několik vod tvrdýho. K tomu veškerý vodpadky, protože odpadkovej koš je zbytečnej přepych.

Asi v půl 12 sme se vydali směr Plauen. Sice to prej bylo asi 120 km, přesto sme tam přijeli asi ve 3. Když se nám konečně podařilo najít halu, dověděli sme se, že nás tam ty Helmuti německý nepustěj. Že prej to je jen pro skejťáky. Především Viktora to pěkně vytočilo. Jediná další hala poblíž byla asi v 60 km vzdáleným Chemnitzu. Tam sme se domotali až za tmy. 

Hala byla opravdu velmi streetově laděná, vůbec nic pro mě. Měli tam macatej spine, dva wallridy, ňáký rádiusy, zábradlí a tak. Pro sk8ters všechno hodně velký. Jezdilo tam pár místních týpků a velmi diktovali. V hlavě mi utvkěl třeba 360 tailtap na spinu nebo různý variace grindů, tailtapů a pedal flipů. Kola sme vytáhli i my. Kraviny začal zkoušet samozřejmě terminátor Štěpán. Dost se štípal, ale vychytal si vysokej wallride. Největší diktát si dal na spinu. Po na něj docela váhání tam namotal 360. Fakt hodně velkej mazec. Pak přišel asi největší nářez celýho roadtripu. Objevil se tam ňákej lokální týpek, co jezdil fakt neskutečně. Všichni sme zahodili kola a s foťákama v ruce čuměli, co se děje. Dával si asi 1,5 m polety nad kopink na spinu, mega vysoký tabletopy, různý grindy a manuály, nosepicky, nose manualy a podobně. Dával taky mega vysokej wallride pak si ho dal taky do xupu (wallride to x-up), vysokou (hodně) 360 na spinu, 540, zkoušel i tailwhip, zkrátka no comment. Fakt sem nechápal. Tím tak ňák ježdění skončilo. Místní typové nás nechali v hale přespat, sice tam byla zima, ale proti autobusu nádhera. Tu noc se dokalovali poslední zásoby a bylo to dost náročný. Myslím, že ještě ve 3 ráno sme si tam jezdili vykalený na kole.

Další den sme se dost s obtížema posbírali a vyrazili to home. Až na neuvěřitelnou dobu sme bez obtíží dorazili. A to je v podstatě všechno. Možná sem ještě na něco zapomněl, ale už tak mi to přijde dlouhý jak svině. Takže co říct na závěr? Až na drobný mouchy to bylo ok, kdo tam byl tak ví, vo čem mluvim. Škoda, že takovejch akcí není víc.......